RECENZÁRIUM

Je třeba dostat Opici!

Bestiální zabiják řádí v ulicích Chicaga, jde si po své cestě "spravedlnosti". Trestá ty, jež si to podle něho zaslouží, na místech, kde je to bude nejvíce bolet, zabijí jejich nejbližší! Řídí se dle jediných pravidel - Neslyším zlo! Nevidím zlo! Nemluvím zlo! a tím nejdůležitějším Nečiním zlo! Je to V4O - Opičák - Opičí vrah!

Jeho řádění trvá již dlouhých pět let a detektiv Sam Porter už snad ani nedoufal v jeho dopadení, když mu ho náhle osud přihraje na stříbrném podnose! Možná ne tolik osud jako spíš rám chladiče autobusu... Je konec? Nebo to je vše do posledního detailu naplánovaný tah choré mysli?

Musím říct, že než samotné vyšetřování mne z počátku více zajímala dějová linka, kde vrah popisuje svůj život a své dětství. Prostě mě hnala touha zjistit, co může člověka dohnat k činům, jaké páchá, jak narušená musí být jeho mysl již od útlého mládí! A skutečně! Jeho rodina byla vskutku netypická! Řídili se pravidly, dalo by se říci "šlechetnými", ale vyhnali je do extrému a to tak, že nejvíc jak se dá.

"Dřevořezba cyklu života ve svatyní Tóšógú se skládá z osmi panelů. Opice se nacházejí na druhém z nich. Ví někdo z vás, jak se jmenují?
...
"Mizaru, Kikazaru a Iwazaru."
...
"Mizaru znamená nevidím zlo, Kikazaru znamená neslyším zlo a Iwazaru znamená namluvím zlo."
...
"Existuje i čtvrtá opice, o té ale nikdo nemluví."
...
"Šizaru, jmenuje se Šizaru. Ta reprezentuje myšlenku nečiním zlo."

No, každopádně, ať bylo smýšlení rodinky našeho zabijáka všelijak obdivuhodné či šlechetné, ať už byli či nebyli zvrhlí fanatici, vždy se něco zvrtne. A právě to přivedlo tehdy malého kluka na stezku neoblomného vraždění. Jak stránky ubíhaly, zaměstnávalo mou mysl spíš už samotné vyšetřování a chtíč po rozřešení.

Jak jsem zmínil, kniha je rozdělena do několika dějových linek - deníková, kde vrah čtenáře seznamuje s událostmi stojícími před jeho šíleným řáděním, a ta hlavní linka ze současného vyšetřování. Ta je však dále větvená a do děje nás tak uvádí pohledy vícera osob. Což je super, díváme se tak na příběh z několika perspektiv, díky tomu je více pravděpodobné, že si zde každý čtenář najde to svoje, co právě jemu sedne.

Příběh má hlavu a patu, má spád a čte se poměrně rychle, díky tomu, že se v knize pořád něco děje, utíkají písmenka jak Usain Bolt a vy je vlastně ani nechcete zastavit. Policejní vyšetřování je systematické a veskrze uvěřitelné, byl jsem rád při zjištění, že hlavni polda není superhrdina, co vše zvládne sám a kulky se mu vyhýbají. S blížícím se závěrem vše zapadá na své místo, včetně identity vraha. Je to nenásilné a propracované.

Prostoru postavám není dáno příliš mnoho, to je asi jediné malé mínus, proto je dost možné, že čtenáři k srdci přiroste právě vrah, kterému je věnováno nejvíce místa. Ale přesto bych i u něj uvítal více informací, jsou tam hluché body, které se doufám vyplní v dalších knihách. Samotná hlavní postava z té "dobré" strany barikády, Sam Porter, nám dovolila nahlédnout do svého života jen nepatrně, alespoň se podělila o jednu zásadní věc, což trošku utěšilo hlad po informacích.

Spisovatel J. D. Barker není žádným nováčkem ve světě tištěného slova, ač se o to ani moc nesnažil, potýkal se s úspěchy již od střední školy. Proto se není čemu divit, že se jeho knihy střetávají s úspěchy. Čtvrtá opice je jeho první kniha, která u nás vyšla a pevně věřím, že ne poslední!