RECENZÁRIUM

Příběh ze života jedné ženy

Maria Vittoria je ze šesti sourozenců a ve svých dvaceti pěti letech je už dávno zralá na vdávání. Otec, jak velí tradice, jí přivede vhodného ženicha, za něhož se provdá a s nímž založí rodinu. Achille je muž silný a ambiciózní natolik, aby se dokázal o rodinu postarat a byl Marii dobrým manželem. Může být takto domluvený svazek šťastný? Překoná jejich manželství všechny nepříjemnosti, jež se jim postaví do cesty? Nitka příběhu se začíná odvíjet od roku 1923 ve fašistické Itálii.

Kompozice knihy je po obsahové stránce velmi zajímavá - je členěna do několika etap, příběh mapuje delší období, a tak můžeme sledovat Mariinu postupně se rozrůstající rodinu, výchovu dětí, vztah s manželem a jejich živobytí. Začínáme v roce 1923 a končíme rokem 1950. Na konci knihy je pár zajímavostí a "receptů", které, jak sama autorka uvádí, slouží pouze pro pobavení a inspiraci, nikoli proto, aby se jich člověk striktně držel.

Se lavora par magnare e se magna pal lavorar. Pracuje se, aby se mohlo jíst, a jí se, aby se mohlo pracovat.

Příběh je vyprávěn ve třetí osobě, je plný pitoreskních obrazů a dialogy tu také nechybí. Dozvíme se hodně o italské nátuře, o údělu ženy ve 20. až 50. letech 20. století, o zvyklostech, povinnostech v průběhu ročních období a nahlédneme i do kuchyně v době rozkvětu i v období chudoby a bídy. Doba je silně patriarchální, i když ve skutečnosti stojí vše na ženách, konečné slovo mají vždy muži, jsou to právě oni, kteří o všem rozhodují. Sledujeme jednu rodinu, kterou zasáhla 2. světová válka, rodinu, snažící se přežít v nelehké době, v níž není snadné udržet si politickou neutralitu.

Příroda poslouchá. CREDERE. OBBEDIRE. COMBATTERE. Co je ten fašistický emblém fascio - co je jiného než svazek hůlek, svázaných dohromady?
Lidé jsou všichni svázaní dohromady, krev je hustší než voda. Proto stejně jako příroda věří, poslouchají a bojují.

Mám velmi v oblibě romány mapující větší celek, můžeme tak sledovat vývoj postav, jejich charakterové změny. Maria Vittoria si prošla opravdu velikou proměnou - coby naivní a nezkušená dívka, která se provdala za pěkného válkou nezjizveného muže a hrdinu, a později žena/matka, u níž je rodina na prvním místě a je schopna pro ni udělat naprosto cokoliv, i když si tato rozhodnutí ponese už navždy v sobě. Postupem času, jak roky plynou, se dívčí naivita mění na ženskou protřelost.

Z postav jsem si nejvíce oblíbila Delfinu a Amelii. Delfina je podivínka a bláznivá žena, která se nikdy neprovdala a jejíž pověst rozhodně není čistá. Její osud je velmi pohnutý a hezky ukazuje, jak dopadaly dívky bez zázemí a manželského zajištění.

Amelia je Mariina dcera a její příběh graduje až ke konci knihy, kdy je Amelia dospělou dívkou, která chce dělat svá vlastní rozhodnutí. Amelia figuruje v srdceryvných pasážích, kdy se dostává do konfliktu s rodinou. Nebudu již více prozrazovat, abych vám nepokazila zážitek, ale věřte, že je to silně emoční linka, ostatně takových je v knize většina.

Prostředí meziválečné, válečné a poválečné Itálie je vykreslené s citem pro detail. Pasáže popisující mezilidské a společenské vztahy, politické vazby, nemoci postihující obyvatele, obživu a silné pouto mezi rodinnou.

Při čtení Madony z hor se vám dostane zážitku z kvalitní literatury. Příběh ve mně vyvolal mnoho intenzivních pocitů - cítila jsem napětí i obavy, měla jsem slzy na krajíčku, ale ze stránek dýchala i láska. Kniha je vhodná pro všechny dospělé čtenáře.

Maria ví, jak gnocchi připravit, aby byly pevné, ale měkké, aby držely tvar, ale v puse se rozplývaly. Nesmí se podvádět a dávat moc mouky. A správné brambory, uvnitř kypré a bílé, žlutavé zvenku. Vařené ve slupce, loupané pevnýma rukama. Ona má pevné ruce.