RECENZÁRIUM

Být normální dá pěkně zabrat 

Každý teenager se snaží alespoň trochu zapadnout mezi své vrstevníky a moc nevyčuhovat, aby mohl v klidu proplout středoškolským životem. Důležité je mít nějaké kamarády, prožívat lásku a chodit na party. Není to vůbec jednoduché "být normální". Evie o tom ví své. Nastupuje na novou školu a snaží se minulost nechat za sebou. Navenek působí v pohodě, ale uvnitř ji sžírá duševní nemoc. Evie má totiž OCD (obsedantně-kompulzivní poruchu).

Šestnáctiletá Evelyn se rozhodla, že vezme věci do vlastních rukou a pokusí se, co nejvíce to bude možné, přiblížit normálnímu životu. Se svou terapeutkou, ke které Evie pravidelně dochází, se domluví na postupném snižování léků. Evelyn nechce, aby její mozek řídily silné léčivé látky, ale chce mít jistotu, že to, co se děje v její hlavě, je přirozené, nepodmíněné léky. Čím více se dávka léků snižuje, tím více se Evelyn začínají navracet nekontrolovatelné stavy chování.

Evie nechce, aby se o její nemoci vědělo. Touží po tom, aby ji ostatní brali takovou, jaká je, a ne, aby se na ni dívali s lítostí a zacházeli s ní ohleduplně. O její nemoci ví pouze rodina a Jane, nejlepší kamarádka ze základky, která s Evelyn chodí i na střední. Už to mezi nimi není stejné, jaké to bývalo. Jane si našla kluka a stala se jím doslova posedlá. Evie se však seznámí s Amber a Lottie, které se stanou jejími dobrými přítelkyněmi. Společně si založí Klub strarých panen, v němž diskutují nad různými tématy. Všechny tři také řeší potíže s kluky. Být holka je dřina!

"Být stará panna bude znamenat, že se nebojíš podívat společnosti do očí a nahlas říct: ,Tohle je špatně, s tím nesouhlasímʻ Být stará panna znamená, že je ti jedno, že kvůli tomu budeš klukům připadat nepřitažlivá."
Usmála jsem se a Amber to dokončila. "Být stará panna znamená, že se staráš o svoje kamarádky a ve všem je podporuješ."
Chytla jsem obě dvě za ruce a zvedla je ke stropu Lottiina pokoje. "Oficiálně nás prohlašuju za... čistokrevný STARÝ PANNY."

Jak bude pokračovat rekonvalescence? Dokáže Evie s OCD bojovat? Svěří se o svém problému Amber a Lottie? Najde si kluka, který by ji miloval takovou, jaká je?

Během vteřiny jsem měla ruce pod vodou. Ach, ta úleva, ta slastná úleva. Cítila jsem, jak ze mě bacily stékají, jak tečou do odpadu, nechávají mě na pokoji. Prskla jsem si na ruce štědrou dávku jaru a vemnula ho do všech špinavých míst.

Milý, vtipný a chytrý příběh - to vše je kniha Už jsem normální?!? od autorky Holly Bourne. Na vše nazíráme z pohledu Evie, takže můžeme sledovat její vnitřní souboj, všechny špatné myšlenky, co se jí honí hlavou, a její trable s kluky - a že to s nimi opravdu není jednoduché.

Graficky je kniha pěkně provedená. Text je proložen ŠPATNÝMI MYŠLENKAMI, které Evelyn napadají, dále si vede deník rekonvalescence, v němž uvádí své pokroky a úkoly na další týden. Kapitolky jsou krátké, takže si neustále říkáte: "Ještě jednu, a pak už zhasnu lampičku".

V knize nalezneme to, co v každé druhé knize pro dívky, ale navíc tu máme i hlubší zaměření, a to na psychické poruchy. Evie válčí sama se sebou a kolikrát to, jak se vše snažila zvládnout sama a nepřiznala si, že to není tak úplně snadné, mě trochu štvalo, ale na druhou stranu jsem jí moc fandila. Sama znám ve svém okolí osoby trpící duševní poruchou, proto vím, že by se takové věci neměly brát na lehkou váhu, naopak, mělo by se o nich mluvit a jakoukoliv formou o nich předávat informace. To, že to není vidět, neznamená, že to toho člověka nebolí.

Moc se mi líbil autorčin styl a um vše trefně vylíčit. Mnoho pasáží mne pobavilo a dokázalo rozesmát. I přesto, že má kniha něco málo přes čtyři sta stránek, čtení ubíhalo světelnou rychlostí. Spisovatelka se nebála používat vulgarismy, což jen dodávalo na autenticitě mluvy mladých lidí. V knize byly i feministicky laděné pasáže, ale byly podané tak, aby nikoho neurážely. Samotná Holly Bourne se netají svým feminismem a ten se tak promítá do samotné knihy. Klub starých panen je feministicky založený, ale nelekejte se, kniha netlačí na pilu, naopak je vše vylíčeno velmi důmyslně.

Evie, Amber a Lottie jsou tři holky, které si velmi rychle oblíbíte. Už jsem normální?!? je odpočinkové čtivo plné klišoidních pasáží, ale v tomto případě to není mínusem. Kniha je určena spíše dívkám, slečnám a ženám, ale když jsem předčítala některé pasáže z knihy přítelovi, tak ho to bavilo a nalákalo, takže i mezi muži by se našli tací, které by kniha mohla oslovit.

Zdá se vám, že jste neměli mnoho příležitostí poznat některé postavy více? Tak žádné chmury, jelikož Slovart/#BOOKLAB plánuje tento rok vydat pokračování s názvem Je tohle láska? Na pokračování se už moc těším!