Spolčení ničemů - Maxime Chattam

23.04.2021

Jeden vrah nestačí, drahoušku

Francií obchází strach, ostřílený četník Alexis Timé se společně s dalšími kolegy zabývá sérií skutečně brutálních vražd. Série úmrtí neznamená nic menšího než sériového vraha, v tomto případě teď spíše vrahy. Ačkoliv je styl provedení jejich zločinů odlišný, přestože je vždy nadmíru krvavý, jedno je spojuje - značka *e. O co se jedná? Je možné, že se zabijáci z různých koutů Francie znají? Co je spojuje? Podaří se jejich vražedné šílenství zastavit? Alexis se dohromady s Ludivine Vanckerovou pouští do vyšetřování, které dávno překonalo hranice Francie, v ohrožení jsou lidé po celém světě.

Krev, znásilňování, řezné rány, škrcení, kanibalismus, pedofilie a další všemožné formy násilí spojuje vraždy které se den ode dne množí. Mrtvých přibývá a jejich popravy bývají vskutku bestiální. Někteří z vrahů již mají své přezdívky, které budí vyšetřovatele ze spánku. Co si pro své oběti znovu přichystal Fantom nebo Zvíře? Když se k případu přidá kriminolog ve výslužbě Richard Mikelis, jenž se rozhodl opustit teplo rodinného krbu, je jasné, že situace je vážná.

Jsou jen krví jedné krve...


Alexis vážně přisvědčil.
"Násilí je nakažlivé. Tak či onak," řekl.
Mikelis se na něj zkoumavě zadíval, téměř bezbarvý pohled Alexise vyvedl z míry.
"Ano, je nakažlivé," potvrdil Mikelis tiše.
Četník zamával spisem před sebou.
"A právě o to jde. Čelíme epidemii. Nic takového tu zatím nebylo. A vy jste jediný znalec, který by nám mohl pomoct."

Francie, potažmo celý svět, je ohrožena sledem brutálních vražd, které na první pohled nemají žádné odůvodnění a žádné spojitosti kromě jediného, značky *e. Nikdo z vyšetřujících četníků se s ničím podobným zatím nesetkal. Téma je to poměrně nevšední, jelikož se nejedná o stereotyp jednoho vraha, ale zde se jich nachází hned několik - přičemž jeden je zvrácenější než druhý. Ačkoliv se zdá, že vrazi své oběti zabíjejí bez jediné stopy, která by vedla k jejich odhalení, chyba se nakonec vždy vyskytne. Kdo ale nakonec zvítězí? Kolik zabijáků se ve Spolčení ničemů nachází? Máte dobře zamčené dveře?


"Je to etymologický základ našeho slova union."
Tentokrát si četníci vyměnili mnohem živější pohled. Sémantika se jim začala zamlouvat.
"Union?" zopakoval Alexis.
"Ano," přisvědčil s jistou hrdostí profesor, jako by byl otcem tohoto objevu. "V zásadě se dá říct, pokud se omezíme na francouzštinu, ze vaše *e je starým slovním kořenem slova union."
"Jednota. Sdružení," říkal si jakoby pro sebe Alexis. "Tohle že by je sjednocovalo? Spojují se ve jménu něčeho, co považují za nejzásadnější?" Přemýšlel nahlas, dedukce z něj šly ven tak, jak mu přicházely na mysl. "Násilí. Jsou jako smečka. Štvanice. Starobylé sdružení zaměřené na hony."
"Na smrt," opravila ho Ludivine.

Zlo sahá hluboko do historie a je spjato s pokusy na lidech, které prováděli nacisti v rámci projektů Lebensborne, kdy se snažili stvořit počátky "jediné a pravé čisté rasy". Tyto pokusy jsou do dnešních dnů obestřeny určitou rouškou tajemství a mnoho lidí o nich nic neví. Lebensborn neboli poeticky znějící Pramen života byl tajný spolek podporovaný vládou Třetí říše, základem byla rasová hygiena a snaha o zvýšení počtu árijských dětí. Je třeba si uvědomit, že popisovaná "monstra" v knize jsou pouze výplodem autorovy mysli a není možné házet všechny potomky Lebensbornu do jednoho pytle. Zde projekt, který probíhal po celé Evropě, posloužil autorovi ke stvoření tvorů, které snad ani není možné nazývat lidmi.


"Ještě v sedmdesátých letech se o nich mluvilo jako o fámě, nikdo nechtěl věřit, že by to mohla být pravda. Tohle dodává úplně nový rozměr činům našich drahých zabijáků."
"To nechápu. Kdo to udělal?"
"Nacisti, můj milý. Tady se množila árijská rasa."

Přestože se může zdát, že je v knize násilí zbytečně přehnané a mnohdy zbytečné, po přečtení musím konstatovat, že jsem nic nepatřičného v rámci žánru neshledal. Ano, vraždy jsou zde explicitně popsané, ale do příběhu se to hodí a zapadá. Pokud je to na někoho příliš, doporučuji změnit žánr volené literatury. Navíc jsem již narazil na knihy, kde je brutalita popisována mnohem podrobněji. Přesto je ke knize třeba přistupovat s tím, že se nejedná o žádné roztomilé či laskavé čtení.

Čtením jsem se skutečně moc bavil a ani rozsah mi nepřišel příliš dlouhý, přestože se nejedná o žádnou útlou knížku. Vše bylo řádně osvětlené a každé písmenko mělo své opodstatnění. Velice kvituji i odbočky k charakterům postav vyšetřovatelů, ale i zabijáků, díky kterým se stávají téměř skutečnými lidmi. Navíc se nejedná o žádné "superhrdiny", ale o obyčejné smrtelníky s chybami a problémy každodenního života. Příjemné byly i změny prostředí, kdy se děj neodehrával pouze ve Francii, ale také ve Skotsku (při zmínce městečka Inverness jsem si nemohl nevzpomenout na knižní sérii Cizinka), Polsku a v Kanadě.

Určitě bych knihu doporučil všem fanouškům detektivek a thrillerů s poněkud silnějším žaludkem. Každopádně se jedná o to lepší, co je v daném žánru k sehnání, a zaručuji, že se u čtení není možné nudit. Vše je dotažené a ke konci, přestože jde o více než 400 stran, poutavost neupadá, naopak vše stále graduje.

Ale ten zvrat zhruba v polovině knihy... Jako cože?


Název: Spolčení ničemů
Série: Ludivine Vanker 1.
Originální název: La Conjuration primitive
Autor: Maxime Chattam
Překlad: Tomáš Havel
Nakladatelství: Metafora
Rok vydání: 2021
Vydání: 1.
Počet stran: 448
ISBN/EAN: 978-80-7625-141-0


Za knihu mnohokrát děkujeme nakladatelství Grada/Metafora.