Horké mléko - Deborah Levy

Sugestivní román s prvky psychologie

Sofia Papastergiadisová, po otci Řekyně po matce Angličanka, přijíždí se svou chorou matkou Rose do Almeríe ve Španělsku, aby zde vyhledaly pomoc na Gómezově klinice. Je to jejich poslední naděje, jelikož všechny předchozí diagnózy selhaly. Sofia je pětadvacetiletá žena, studentka antropologie, avšak její obor ji nezaměstnává, namísto toho pracovala jako číšnice v londýnském Coffee House. Vše je ovšem pouze dočasné. Svůj plán do budoucnosti opouští, aby mohla pečovat o matku.

Rose seděla ve svém křesle. Dívat se na ni zezadu bylo k nevydržení. Byla tak zranitelná. Zezadu lidé spíš vypadají takoví, jací opravdu jsou. Vyčesané vlasy měla sepnuté a byl jí vidět krk. Vlasy jí řídly. Na krku měla pár pramínků a přes ramena si navzdory pouštnímu horku úhledně nařasila svetr. Pomyslela jsem si, že tento rituál zdědila po své matce a přivezla jej s sebou do Almeríe. Ten svetr mne zvláštním způsobem dojal. Moje láska k matce je jako sekera. Zatíná hodně hluboko.

Sofiin vztah s její matkou Rose je opravdu zvláštní a jistým způsobem nesnesitelný. Jak vystát ve svém životě člověka, který vám ten život znesnadňuje, člověka, s nímž nemáte absolutně žádnou perspektivu do budoucna? Člověka, kterého milujete a nenávidíte zároveň?

Jednotlivé kapitoly jsou sice krátké, ale poměrně náročné na čtení. Je potřeba se na ně soustředit. Přibližně do poloviny se mi kniha četla celkem dobře, pak však přišel zlom a každá další kapitola byla pro mne trápením. Mohla za to i skrytá symbolika mezi řádky a jisté poselství, které se v průběhu čtení na svého čtenáře vynořuje a zahlcuje ho.

Komplikovanost vztahů mezi postavami, vztah matky a dcery, vztah mezi doktorem a jeho pacientem, vztah milenecký, vztahový trojúhelník. Náhled do psychiky Sofie, která se rozhoduje spontánně, místy až nelogicky, bez rozmyslu. Stalo se mi to po velmi dlouhé době, ale v Horkém mléku jsem si opravdu neoblíbila ani jednu postavu. Ono je dost těžké utvořit si náklonnost k někomu, kdo vám leze na nervy a zároveň se v něm moc nevyznáte, přesto jsem s postavami došla až na konec.

Přese všechno bylo v knize mnoho pasáží, které se mi vryly do paměti. Například když Sofia po jedenácti letech odloučení vyrazila za svým otcem a jeho novou rodinou do Athén. Nebo když v pohnutí lítosti osvobozuje německého ovčáka a zjistí, že ne každý dobrý skutek musí skončit šťastně. Ostatně i na Gómezovy podivné léčebné praktiky budu ještě vzpomínat.

Líbilo se mi také zasazení do Španělska. Tato volba na mě působila až hřejivým dojmem, jelikož se děj odehrává v teplých letních dnech. (Doporučuji jako čtivo na dlouhé zimní večery.) Některé popisy byly tak sugestivní, že jsem měla kolikrát dojem, že mě také požahala medúza a že slyším šumění moře.

Styl psaní je pomalejší, vláčnější, a ač kniha obsahuje mnoho dialogů, zrnka písku se přesýpají velmi pomalu a někdy se i zastaví. Očekávejte dlouhé popisy se zaměřením na detaily a také trochu té psychologie. Autorka Deborah Levy má prostě svůj specifický styl, který však nemusí sednout každému. Myslím si ale, že by byla škoda knihu odložit a nedočíst. Kapitoly jsem si dávkovala po malých soustech a prokousávala se tak postupně ke konci.

Kniha Horké mléko, kterou letos vydalo nakladatelství Slovart, byla nominována na Man Bookerovu cenu. Jedna z autorčiných knih už tuto cenu obdržela a byla to kniha Doplavat domů, která u nás vyšla v roce 2014 v nakladatelství Odeon. Ovšem ne všechny oceňované knihy naleznou u svých čitatelů úspěch. Posouzení však ponechám na každém z vás.

Název: Horké mléko
Originální název: Hot Milk
Autor: Deborah Levy
Překlad: Hana Březáková
Nakladatelství: Slovart
Rok vydání: 2018
Vydání: 1.
Počet stran: 224
ISBN/EAN: 978-80-7529-560-6