Člověk nemůže mít všechno - Simona Paulišinová

Všichni jsme strůjci vlastního štěstí

Tři ženy po třicítce - Sára, Monika a Irma. Tři kamarádky, jež zažívají radosti, které život přináší, ale rovněž se potýkají se všemi jeho nástrahami. Simona Paulišinová popisuje povídkovou formou různé osudy ženských hrdinek, ty jsou líčeny s citem, přičemž autorka do svého díla mimo jiné implementovala odlehčující humornou složku.

Sáru čeká obrovská životní změna - s partnerem se z města stěhují na venkov, ale ne jen tak na ledajaké místo, ale přímo pod zříceninu hradu Okoř, do kraje, jenž vzbuzuje v lidech poetičnost a kde se v zahrádkách nacházejí keramičtí trpaslíci, vodníci a mlýnské kameny. Polorozpadlý mlýn se jim stává novým domovem, sice je čeká náročná a nákladná rekonstrukce, ale za tu dřinu to rozhodně stojí. Umělecky založená Sára má navíc nápad, jak mlýn kulturně oživit. Ke štěstí jí však přeci jen něco schází...

Monika je ztracený případ. Je ráda středem pozornosti a života si užívá plnými doušky. Miluje dobré jídlo, víno a skvělý sex, a co že je vdaná, to přeci není žádná překážka. Může jí tento životní styl dělat dlouhodobě šťastnou?

Irma je ženou v domácnosti, kterou zapřahují děti i manžel. Nějaké to povyražení vždy moc ráda ocení. Doma si všichni zvykli na mama-hotel a berou ji jako naprostou samozřejmost. Irmě na rodině moc záleží, ale měla by pečovat nejen o ně, ale i o sebe, protože si to bezesporu zaslouží.

"A není život jako divadelní hra? Někdy je to komedie, někdy tragédie. Koukněte kolem sebe, jaké tu máme krásné kulisy." ukážu prstem na hvězdnou oblohu. Zrovna padá hvězda, všechny ji vidíme.

Eskapády trojice přítelkyň v kulisách Prahy a jejího okolí mohou připomínat Sex ve městě, zejména Monika je celá Samantha. Pro Sáru nalezla autorka inspiraci přímo u sebe, a tak vyprávění z Okoře působí velmi reálně, téměř jako by tam člověk přímo byl.

Kniha Člověk nemůže mít všechno je rozdělena do deseti kapitol, přičemž v rámci kapitol jsou vždy tři podkapitoly věnované vždy jedné z žen, každá má specifický pohled na život a díky ich-formě se jim čtenář mnohem lépe dostane pod kůži... Myšlenkové pochody hlavních protagonistek působí upřímně, bezprostředně a lidsky. Jejich problémy jsou věci, které za život potkají skoro každého z nás, a tak je snadné se do jejich situace vcítit.

Člověk nemůže mít všechno, ale může se radovat z toho, co má. Štěstí je radost z maličkostí. (Simona Paulišinová)

Za obrovský plus považují časové rozpětí příběhu - na zhruba 200 stranách je čtenáři předestřeno pět let života tří žen. Díky tomu je možné vidět posuny v jejich životech, čas je neúprosný, plyne rychlostí blesku a na člověku je, aby s ním naložil, jak nejlépe je schopen. Žijeme jen jednou, tak ať to stojí za to!

V knize je i pár věcí k zamyšlení, jedna z nich je, že ať nás potká na naší cestě cokoli, musíme pokračovat dál, sice nezapomeneme, ale nesmíme se nechat strhnout minulostí... 

Člověk nemůže mít všechno je primárně knihou od ženy pro ženy, nicméně je psaná natolik čtivě, vtipně a k věci, že by mohla klidně oslovit i pány. Jak nejlépe poznat ženské nitro než prostřednictvím literatury? Coby autorčina prvotina má příběh šanci zaujmout.

Název: Člověk nemůže mít všechno
Autor: Simona Paulišinová
Nakladatelství: ČAS
Rok vydání: 2021
Vydání: 1.
Počet stran: 208
ISBN: 978-80-7475-371-8

Za knihu mnohokrát děkujeme autorce Simoně Paulišinové.